Jiří Miler zemřel v noci ze soboty 22. dubna na neděli. Bylo mu osmdesát jedna let. V době lidické tragédie mu byly tři měsíce.
Z lidických dětí přežilo válku jen velmi málo. Blonďaté a modrooké děti nacisté unesli do Říše k poněmčení, kojenci do roka vraždění unikli, neboť je přesunuli do dětského domova v Krči. Jiří Miler patřil mezi ty nejmenší lidické děti. Narodil se 21. února 1942. Jeho maminka Marie pocházela z rodu Šenfeldrů, který byl ve starých Lidicích velmi dobře znám. Jirkovy prarodiče totiž vlastnily ve starých Lidicích hostinec „U Šenfeldrů“, který se nacházel proti kostelu. Ten se tehdy mezi obyvateli Lidic těšil velké oblibě.
Jirkova maminka se provdala za Antonína Müllera, se kterým žila nejprve v sousední Hřebči a Buštěhradu a před lidickou tragédií se oba přestěhovali do Lidic, kde se v únoru 1942 narodil syn Jiří. Jirkův tatínek i dědeček Šenfeldr byli jako ostatní lidičtí muži zastřeleni 10. června 1942 na zahradě Horákova statku. Maminka s babičkou byly s ostatními lidickými ženami poslány do koncentračního tábora Ravensbrück. Malý Jiřík, kterému v době tragédie byly necelé čtyři měsíce, skončil spolu s dětmi do 1 roku v pražské Krči (dnešní Thomayerova nemocnice).
Bylo velmi smutné, že se Jirkovi maminka po válce nevrátila a skončila v pouhých 30ti letech v Osvětimi. Konce války se však dožila Jirkova babička, Barbora Šenfeldrová, která jej vychovala. Pan Jiří Miler se po narození a ještě i po válce jmenoval po otci Müller. Nicméně později (ani sám neví kdy přesně – spojuje si to s dobou, kdy byl na vojně?) zapracoval úřední šiml a najednou se z něho stal Jiří Miler. Prý s tím ale ani on, ani nikdo jiný, nikdy potíže neměl. Jiří Miler žil v Jesenici u Prahy, do Lidic ale dojížděl na různé události.
