V roce 2014 člen Spolku pro zachování odkazu českého odboje Jaroslav Řidkošil, tramp, upozornil předsedkyni Spolku Gabrielu Havlůjovou na pozapomenutý pomník v lese v Kladně-Krnčí. Ta oslovila Statutární město Kladno, které v roce 2015 obnovilo pomník zastřelených vlastenců včetně doplnění všech jmen. O pomník se dodnes starají, kdo chce, může dorazit na brigádu.
Památník připomíná tragédii z druhé světové války. Dne 1. června 1942 v Kladně-Krnčí byli zavražděni a rodinami dne 1. června 1945 exhumováni a převezeni do rodinných hrobek v místech bydliště tito kladenští občané:
Černý Zdeněk * 9. 9. 1925
Heřmanská Marie * 25. 2. 1908
Mikulová Terezie * 14. 1. 1868
Mikula Josef * 26. 2. 1871
Mikulová Blažena * 22. 1. 1905
Mikula Josef * 19. 9. 1907
Na bývalé prvorepublikové střelnici bylo zastřeleno šest českých vlastenců. Důvod byl u všech padlých stejný – stanné právo a jejich vlastenecká činnost proti Třetí říši, vše ve stínu pomsty za vykonaný atentát na říšského protektora Reinharda Heydrich parašutisty.
Například nejmladší zavražděný Zdeněk Černý byl popraven za pronesenou větu: „Kdyby to byl Hitler, mohlo být po válce“. Paní Marie Heřmanská, matka dvou malých synů, byla před jejich očima surově zbita a záhy zde v Krnčí zastřelena za napomáhání odbojářům (její manžel o pouhý měsíc později v Praze, na Kobyliské střelnici, rovněž za vlasteneckou činnost). Rodina Mikulových byla zatčena ve své cihelně v Brozanech nad Ohří – rodiče v těchto místech byli zastřeleni společně se svou svobodnou dcerou a synem. Paní Terezii Mikulové bylo 74 let a musela být přivázána k dřevěnému kůlu, aby vydržela stát před popravčí četou při čekání na vlastní smrt. Od roku 2014 se o pietní prostor stará Spolek pro zachování odkazu českého odboje, pořádá se zde pracovní brigády, ale zejména setkávání pozůstalých po hrdinech odboje vždy 1. června v 11:00h.
