Aujezskyho choroba se objevila na Kladensku, Rakovnicku, Berounsku. Riziko pro psy zůstává.
Dříve byla Aujezdkyho choroba, známá také jako pseudovzteklina, vážnou hrozbou pro chovy prasat. V minulosti proto probíhalo povinné očkování hospodářských prasat, které mělo zabránit šíření nákazy a ochránit celé zemědělství.
Sledujte počty nakažených kusů zde: https://www.svscr.cz/mapovy-vystup-nakaz-prasat/
U divokých prasat nebylo možné očkování klasickým způsobem. Místo toho se využívaly tzv. vakcinační návnady – do lesů se rozmísťovaly návnady s oslabeným virem, které divočáci přijímali jako potravu. Tímto způsobem si vytvářeli imunitu. Tato metoda se využívala zejména v zemích s vysokými stavy černé zvěře, například ve Francii nebo Německu.
Dnes se však tato opatření již neprovádějí. Důvod je jednoduchý: domácí chovy prasat jsou v České republice považovány za úředně prosté této choroby. Plošné očkování ani distribuce návnad proto ztratily opodstatnění.
Zatím se jedná pouze o jednotlivé kusy divokých prasat, což naznačuje spíše lokální výskyt než plošné rozšíření. Přesto odborníci upozorňují, že riziko nelze podceňovat. Největší hrozbou je syrové maso. Virus se na psy nejčastěji přenáší syrovým masem prasete nebo divočáka. Nebezpečný je i fakt, že virus přežívá v chlazeném i mraženém mase, běžné skladování ho nezničí a spolehlivě ho likviduje až důkladná tepelná úprava.
Jak se nemoc u psů projevuje? Aujezkyho choroba má u psů velmi rychlý průběh. Mezi typické příznaky patří nervozita, neklid nebo naopak apatie, třes, křeče a poruchy koordinace, silné slinění, horečka, zvracení či průjem. Ve většině případů končí onemocnění úhynem během několika dnů.
Prevence je jediná ochrana
Na rozdíl od minulosti dnes neexistuje žádné očkování pro psy, a léčba je pouze podpůrná. O to důležitější je prevence, tedy nedávat psům syrové vepřové ani maso z divočáka. Zamezit kontaktu psů s ulovenou zvěří a jejími zbytky, při podezření na nákazu okamžitě kontaktovat veterináře, dodržovat hygienu při manipulaci se zvěřinou.
Aujezkyho choroba tak zůstává tichým rizikem především pro myslivce a majitele psů. Přestože se dnes již plošně neočkuje jako dříve, odpovědné chování lidí zůstává klíčem k ochraně zvířat
