Několik zájemců o historii si připomnělo na kladenském nádraží nálet, ke kterému došlo 17.4. 1945. Na setkání se dostavil také pamětník náletu, pan Josef Braum, kterému bylo v době náletu 11 let.
Letos je to sedmdesát osm let od náletu na Kladno: „Nejedná se o kulaté výročí a tak nečekáme masy lidí. Přesto se nás tam sejdou dvě desítky věrných tak jako každoročně. Pozdravíme se, položíme květiny, někdo z členů přečte krátkou báseň našeho člena Jardy Řidkošila, kterou věnoval obětem náletu, poděkujeme za účast a rozloučíme se,“ uvádí účastník akce Petr Hroník, ten se ale letos dočkal zajímavého hosta: „Mezi účastníky pietního aktu byl dnes i jeden drobný šedovlasý pán, který se přišel podívat, protože si na internetu přečetl, že dnes budeme na kladenském nádraží vzpomínat. Pán: "Mladý muži, nevíte, jestli tu dneska není také někdo, kdo to tenkrát tady zažil?" Já: "Obávám se pane, že nikdo takový tu není, je to přeci jen sedmdesát osm let". Šibalsky se na mě usměje a řekne: "Ale je! Já jsem byl tenkrát u toho! Josef Braum, ročník 1934!" No a v té chvíli se "běžný" pietní akt změní v naprosto nepopsatelný zážitek, když máte možnost být v blízkosti někoho, kdo zažil na vlastní kůži nálet spojeneckých vojsk,“ neskrýval dojetí Petr Hroník. akci organizoval Spolek pro zachovaní odkazu českého odboje v čele s předsedkyní spolku paní Gabrielou. Havlůjovou a místopředsedou spolku Petrem Hroníkem.
Účastníci vzpomínkové akce stáli dvacet minut v hloučku a s němým úžasem jsme poslouchali vyprávění pana Brauma, který coby desetiletý hoch s dalšími kamarády měli široké okolí kladenského nádraží za svůj rajon dětských her: „Vzpomínal, jak na kladenském nádraží naskakovali na projíždějící nákladní vlaky aby v zatáčce u vechtru v Pleteném Újezdě za jízdy seskočili a vrátili se zpět do Kladna. No a samozřejmě vzpomínal také na osudný 17. duben 1945, kdy s kamarády leželi v trávě nedaleko kladenského nádraží, v místě, kde se dnes nachází prodejna OK Elektro. Poté, co uslyšeli hluk spojeneckých motorů, rozběhli se směrem k nádraží, aby se schovali v lesním porostu. Těsně u nádraží je zastavil zaměstnanec drah a poslal je do jednoho z domů naproti nádraží, kde se nacházel kryt civilní ochrany. Sotva se v něm ukryli, bylo slyšet výbuchy shozených bomb. Pan Braum popisoval, jak se v krytu všichni modlili Otče náš! a že tam zůstali ukryti ještě dlouho poté, co došlo k náletu, než byl kryt otevřen a všichni jej opustili.“
Ačkoliv je Kladno průmyslové město, což byl častý cíl náletů spojenců, po celou válku jim unikal. K náletu došlo až ke konci války, bomby zasáhly kladenské nádraží. Po bombardování zde vznikly obrovské krátery. Během náletu zemřel místní instalatér pan Srp se svým synem učedníkem.